Dobrodruhové a milovníci stínadelských tajemství z rozličných koutů naší země dorazili v pátek 15. listopadu do Olomouce, kde se konal opět po dvanácti letech stínadelský sraz a také klubařské Retroléto.
Vtipných a zábavných seznamovacích her se ujali Drobek a Sova, takže okolo desáté večerní již nebylo znát, kdo s kým dorazil, protože z malých skupinek se stala jedna velká parta. Před spaním se ještě stihl zahrát turnaj ve vybíjené, a tak všichni zalehli pořádně znavení.
Ráno se již tělocvičnou SŠ Štursovka, která nám byla laskavě zapůjčena, linula vůně pečiva a marmelád, ovšem pro nastartování metabolismu je nezbytná také rozcvička, která tudíž nemohla chybět. Strhla se pořádná bitva o ponožky a kupodivu nedošlo ani na žádnou amputaci rozdrcených nohou. Okolo deváté nastal čas vyrazit ven do slunečného dopoledne k orloji na Horní náměstí. Zde nás čekala ještě početná skupina účastníků z Drahanské vrchoviny a hra mohla být zahájena.
Vzniklo šest druhostranických part, které v první etapě vyrazily prozkoumat terén a zjistit názvy ulic stínadelského území, v němž se pak celé dopoledne pohybovaly. Čekala je malebná náměstí, křivolaké uličky, dlouhá schodiště, tajemný park i starobylé kostely. Znalost terénu se vyplatila zanedlouho, jelikož zbytek dopoledne byl věnován pátrání po vontské kronice. K ní se však nebylo skrze šifry, dotěrné a za každým rohem číhající Vonty či zapeklité úkoly snadné dostat a nakonec se ji s vypětím všech sil podařilo získat jen čtyřem partám.
Po vydatném těstovinovém obědě jsme se opět vrhli do víru stínadelského dění. Tentokrát čekalo pátrače sedm stanovišť s rozličnými úkoly jako např. obehrát starého kostelníka od Jakuba v piškvorkách nebo po vydrápání se až na vrchol věže sv. Mořice šupajdit zase rychle zpátky dolů, spočítat schody a vyběhnout číslo zpátky do výšin nahlásit. Odměnou byl ale dozajista kouzelný pohled na podvečerní Olomouc.
Poněkud mrazem prokřehlí jsme se setkali opět u orloje, kde začínala záchranná výprava za modrým světlem. Jak již tušíte, cílem bylo osvobodit Bublinu z ponurého sklepení nedaleko náměstí, což se zdárně všem skupinkám podařilo. Čekalo nás krátké ohřátí spojené s večeří a mezitím již Olomouc zahalila mlha, takže mohl začít nejočekávanější bod dne – hon na tajemného Širokka! Mlžným oparem se ozýval dupot nohou, vzrušené výkřiky – „Viděli jste ho?!“, „Tam je!!“ a nakonec byl Širokko dopaden v úzké uličce neohroženými hasičkami ze Zdislavic. Ty tím potvrdily své celodenní vedení a na Vontské radě v prastarém sklepení byl tak ježek v kleci jako odznak velkého Vontství předán slavnostně Alči, která nad Stínadly přebírá vládu na příští rok.
Zbytek večera již každý trávil podle chuti, ale nejčastěji to bylo zaslouženým spánkem. V neděli nás již čekal jen úklid, a kdo příliš nespěchal, zavítal do Vlastivědného muzea, kde všechny nadchly nové interaktivní výstavy o přírodě či historii Olomoucka. Pak již se všichni rozjeli ke svým domovům do Plzně, Hradce Králové, Jesenice, Brna, Skřipova, Vyškova, Javorníku, Opatovic, Kelčan, Kyjova, Uherského Hradiště, Havířova a Zdislavic.
Autor: Any
Klubovní hlasatel, vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara, www.spjf.cz