„20. klubovní podnik: Vánoční schůzka
Tato schůzka byla nejlepší ze všech, co jsme kdy měly. Nádherná atmosféra, k tomu skvělý kámošky a pak asi i ty dárečky. Míša obstarala cukroví a pití. Káťa ho přinesla taky.
Na stole nám hořely vonné svíčky, to byl vlastně náš pamětní úkol. Klub dostal mnoho užitečných dárečků a dárků. Obálky, nůžky, šitíčko, svícen a zlatou svíčku, bloček na poznámky, vázičku, tužky, gumu a šíleně móóóc dalších užitečných věciček...“
Takto začíná vánoční zápis z naší první kroniky. Předcházejí mu ještě záznamy o zdobení stromečku a klubovny, pádu stromečku a jeho opětovném vstaní téměř z mrtvých, o kapříku na okně, který na nás vesele pomrkával. Vše vystihuje naše tehdejší oblíbená hláška „to se musí zarchivovat“. Vánoční dny jsou především dny v rodinném kruhu, ale pro každého člověka znamenají něco trochu jiného. Někdo se těší na pohádky v televizi, jiného baví adventní koncerty nebo sám hraje koledy, další si užívá školní volno sportem na sněhu atd. Klub je taky taková naše malá rodinka, proto bychom na něj přes vánoce neměli zapomenout.
Už v předstihu můžete vánočně zařizovat klubovnu – často se doma najdou řetězy, ozdoby a jiné věci, které byly nahrazeny nově koupenými, ale místo vyhození se dají použít pro sváteční výzdobu klubovny. Vyrobte si sami originální ozdoby, nejen to, co vás učili ve škole, pusťte se i do náročnějších technik (třeba origami, kašírování, práce s látkou). Knížek plných nápadů a návodů najdete v knihovně spoustu. A kde jinde si troufnout vyzkoušet něco složitého, ale zábavného, než s kamarády v klubu? Aby bylo kam ozdoby pověsit, postačí jehličnaté větvičky ve váze, stromek můžete nechat růst.
Vánoční schůzku je dobré domluvit na jiný než Štědrý den, aby se nikdo doma nezlobil, že nepomáháte třeba obalovat rybu. Nejlepší je, když každý donese něco málo z domova – trochu cukroví, čaj, prskavku... Velmi úspěšná (nebo aspoň velmi legrační) bývá společná hudební produkce – vánoční koledy jsou pro svou jednoduchost skvělé k sehrání se, ať už zpíváte, hrajete na kytaru, flétnu, trubku, housle, bušíte do hrnců, chřestíte či cinkáte. Do programu se dále hodí jak veselé hry, tak třeba i rekapitulace roku a zamyšlení, jaké cíle by si váš klub mohl dát na dalších dvanáct měsíců (a ne, že si všichni řeknete jen „vyhrát dlouhodobku“ :) ), nebo večerní procházka uličkami svítícího města. No a samozřejmě dárečky. U velkých klubů nebo oddílů se často praktikuje systém, že si buď vylosujete někoho, komu dáváte dárek, nebo přinesete dárek a až přímo na místě je vylosováno, čí jméno se na něj napíše (zajišťuje vedoucí). Někde zase dodržují pravidlo, že opravdu pěkný dárek má být vlastnoručně vytvořený. My, jelikož jsme měli malý klub, jsme dávali malé jednoduché dárky každý každému, které nás vždycky potěšily. Taky pro celý klub a klubovnu se něco našlo – čaj do klubovní sbírky, dobrodružné knihy, sada fixek a další a další věci, které se v průběhu roku hodí.
Bezva je taky vykonat jako klub nějaký vánoční dobrý čin. Například přispět do krmelce v lese něčím, co bude zvěři chutnat, zavést na parapetu klubovny ptačí krmítko, jít navštívit někoho nemocného nebo osamělého, secvičit pár koled a jít je zazpívat do domova důchodců, odklidit sníh... určitě vás napadne, co by se dalo dělat přímo ve vašem okolí, stačí se rozhlédnout, komu můžete pomoci nebo udělat radost.
Autor: Drobek
Klubovní hlasatel, vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara, www.spjf.cz