Tuhle kapelu jsme úplnou náhodou objevili na Festivalu na Muně 2011 na zapadlém pódiu kdesi v lese mezi rozpadajícími se muničními sklady. Kluci ze Zrní nehráli žádnou nudnou hudbu a nebáli se kromě obyčejných nástrojů zapojit i harmoniku nebo beatbox. Naživo se nám moc líbili, hráli naplno a přímo nás všechny vtáhli do zvuku.
Od té doby se Zrní z Kladna stalo docela známou skupinou, rozjelo různé projekty a vydalo dvě vlastní CD: Hrdina počítačový hry jde do světa (2011) a Soundtrack ke konci světa (2012). Zvláště to dřívější, Hrdina, se vyznačuje příběhem, který je v písničkách postupně vyprávěn – jak by to vypadalo, kdyby se postavička ze hry sebrala a vydala se ven, do světa bez tlačítek Save, Load nebo New Game? Ke každé desce patří i knížečka a ta písně rozšiřuje o další příhody a obrázky.Zrní zpívá a hraje většinou o lidech, o přírodě a občas se vydá i do továrny. Když není poznat, o co v textu jde, můžete se podívat na web kapely, kde většinu písniček i jejich vznik komentují (a kde taky zjistíte, že hoši jsou docela úleťáci). Za poslech ostatně stojí i samotná hudba bez zpěvu. Posledních pár dní se zaposlouchávám do Soundtracku a už mu pomalu přicházím na chuť :)
Autor: Drobek
Klubovní hlasatel, vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara, www.spjf.cz