Dopolední program se nesl ve znamení her a plnění zábavných úkolů, které si připravila Drobek. Mezitím již byla připravena sytá snídaně, chléb s máslem a marmeládou a dobře udělal ten, kdo se před cestou pořádně nacpal, na dlouhou dobu to byla strava poslední. Ač bylo docela pod mrakem, vyrážíme po žluté turistické značce proti proudu řeky Berounky, která patří mezi českými řekami k zajímavým raritám. Samotná řeka totiž nemá pramen a vzniká v místě soutoku řek Radbuzy a Mže. Hned za obcí Srbsko zahajujeme pochodovou hru letadlo, která byla možností zisku dalších bodů do celodenního bodování. A tak jakmile se ozvalo odpočítávání od deseti do nuly, bylo to jasné znamení, že se na obzoru objevil německý Messerchmitt. V místě přítoku říčky Loděnice se cesta již stáčí od Berounky do lesa a my pokračujeme až do
Hostimi, kde nás čekala v deštíku zastávka
na kofolu. Poté již kolem poledne dorážíme
na poutní místo do Svatého Jánu pod Skalou.
Zde je k vidění hned několik zajímavostí
– kostel narození Sv. Jana Křtitele, Benediktínský
klášter a pramen sv. Ivana. Hoši a
možná i děvčata, které se z něj napijí, budou
mít brzy hustý vous jako například Cyril
a Metoděj. Další místní zajímavostí, kterou
jsme si nenechali ujít byl kostelík Povýšení
sv. Kříže a parádní vyhlídka nad obcí, kdy
se nám naskytl pohled téměř jako z Messerschmittu.
Další zastávkou se nám stal
Hornický skanzen, který nás přilákat především
soukromou železničkou, na které se
malé děti mohly projet ve vláčku. Nakonec
se mezi školáky vtěsnal i Čáp, který se tvářil
jako 12letý hošík, kterému právě narostl
vous po napití se ze zázračného pramene sv.
Ivana.A to, že takový sraz klubů je přece jen na trošku jiné úrovni než školní exkurze, jsme se přesvědčili o pár okamžiků později. Již žádný vláček, pohledničky a brambůrky z bufetu, který vypadal jako stará vyřazená tramvaj, ale starý opuštěný lom, jehož dno nebylo dole téměř vidět. Ovšem foglarovci nejsou žádná bezbranná děťátka kůzlátka a po vzoru Rychlých šípů jsme dali dohromady pár provázků, švihadel a tkaniček od bot a mohli jsme tak pohodlně slanit dolů. Zde nás čekal průzkum dvou jeskyní, z nichž ta první byla na začátku bohužel zavalena. Ale co se nepovedlo tu, povedlo se o pár metrů dál. Na svitu baterek nás čeká malé speologické dobrodružství, které vygradovalo napínavou povídkou od Čápa, který ji předčítal ze starého sešitu od Jestřába – Havrana.
To však nebylo vše, po chvíli nás čekala další atrakce tohoto kraje. Stanuli jsme u prvního zatopeného lomu Malá Amerika a při pohledu na tohle kouzelné místo se nám zatajoval dech. V jednom místě se dalo sejít až dolů k vodě a tak někteří odvážlivci šli do plaveckého úboru. Na bobříka plavce to sice nebylo, ale alespoň na dvě okénka do modrého života – koupel ve studené vodě a radostný prožitek. To ale pořád nebylo vše! Za pár okamžiků další lom, sice obyčejný, ale také zajímavý
s názvem Kanada. Ze severoamerického
kontinentu už nám chybělo jen
Mexiko a tam jsme také zamířili. Další
nádhera v několika minutách. To však
ještě pořád ale nebylo vše! Vrcholem
byl poslední ze zatopených lomů s názvem
Velká Amerika. Na této akci již nás
přecházel zrak, zatajoval se nám dech a zde
si prostě někteří museli takzvaně upustit do
trenýrek! Pěkná, pěkná, pěkná…byla tato
Amerika! Ale my pořád nekončíme! Další
zajímavost v podání židovského hřbitova
se skrývala poblíže obce Boříč. Kdo si myslí,
že tohle bylo vše, plete se! Stále to nebylo
vše! Čekala nás ještě procházka kolem večerního
hradu Karlštejn, bohužel osvětleného
jen z malé části. I to se však zapsalo
k příjemným momentům dne. Následně
nerušenou pohodu vystřídal běh na železniční
stanici a s vypětím všem sil jsme naši
skupinku přece jen dobičovali včas a odjeli
jsme o zastávku dále do Srbska. Zde nás čekala
ještě vytoužená večeře, i tentokráte
pochutina lahodná . míchaná
vajíčka s kusy uzeniny. Pozdní večer
pokračoval ještě soutěžním kvízem,
ve kterém Čáp kladl otázky a zkoušel
naši bystrost a paměť. Nejvíce
správných odpovědí získal jeden nejmenovaný
borec, jehož jméno nechceme
z důvodu jeho skromnosti
prozradit. Další radost nám přineslo
vyhlášení celodenního bodování, ve
kterém se na stupínku vítězů umístili
1. Ilča, 2. Amba, 3. Filip – gratulujeme! Jako
odměnu všichni získali od Čápa dárky cenné
a cizokrajné – čokoládu z Bosny a dřišťálové
bonbóny z Ruska! Poslední událostí dne byla ještě povídka o Hansi Hagenovi, který tragicky zahynul v jedné štole na konci 2. Světové války a v neděli se cesty všech účastníků již rozdělují.
Autor: Rolf
Klubovní hlasatel, vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara, www.spjf.cz